Parlament 1919–1939

Polskou a varšavskou multikulturnost bylo možné pozorovat na příkladu budovy Poslanecké sněmovny v ulici Wiejské ve Varšavě. Setkávali se zde představitelé různých politických stran a také členové židovské, ukrajinské, běloruské či německé menšiny.[1] Vytvoření nezávislého státu bylo velmi obtížné. Po více než 120 letech [po dělení Polska – pozn. překl.] bylo třeba spojit tři odlišné části. Ty se lišily formou organizace, školstvím, armádou, ale také každodenními zvyky a jazyky. Například někdo z bývalého Království mohl mít problém pochopit inzeráty z poznaňského či haličského tisku.[2] Ještě před koncem druhé světové války začaly soupeřit dva názory na nezávislost. Představitelem první byl Józef Piłsudski, který zastával názor, že by se měl vytvořit multinárodní stát, ve kterém úspěch zaručí propojení národnostních menšin s polským státem. Druhý názor zastával Roman Dmowski, který chtěl vytvořit stát, ve kterém má polská národnost vedoucí úlohu a národnostní menšiny je třeba polonizovat nebo vyhostit.[3] Během dvaceti let měly národnostní menšiny občas větší, občas menší svobodu. Ve třicátých letech byly pacifikovány ukrajinské vesnice, Bělorusové nemohli rozvíjet své kulturní a sociální organizace a pro Židy se zavedl numerus clausus. Sice se ve 2. republice nepodařilo zajistit plná práva národním menšinám, ty však měly svá zastoupení v parlamentu.

V prvních volbách do poslanecké sněmovny dne 26. ledna 1919 obdržela největší počet mandátů pravice s Národně-demokratickou stranou v čele [pol. Narodowa Demokracja]. Představitelé národních menšin získali několik mandátů. V dalších volbách kandidovaly některé menšinové strany společně jako Blok národnostních menšin [pol. Blok Mniejszości Narodowych, BMN]. BMN existoval do voleb v roce 1928 s volebními úspěchy: 1922 – 66 mandátů a v roce 1928 – 55 mandátů.

V té době vznikaly na polské politické scéně mnohé židovské politické strany, které zastupovaly zájmy různých politických a sociálních skupin (Poalej-Syjon Levice a Pravice, Agudat Isroel, Bund či Mizrachi), dále strany zastupující zájmy Ukrajinců (Ukrajinské nacionální a demokratické sjednocení – UNDO [pol. Ukraińskie Nacjonalno-Demokratyczne Zjednoczenie], Ukrajinský národní svaz – Ukrainskij Narodnyj Sojuz [pol. Ukraiński Związek Narodowy]), Němců (Německá socialistická strana práce – Deutsche Sozialistische Arbeistpartei [pol. Niemiecka Socjalistyczna Partia Pracy], Německý lidový svaz [pol. Niemiecki Związek Ludowy], Německá strana [pol. Partia Niemiecka] a Německá lidová katolická strana [pol. Niemiecka Katolicka Partia Ludowa]), Bělorusů (Komunistická strana západního Běloruska [pol. Komunistyczna Partia Zachodniej Białorusi], Běloruská zemědělská a dělnická hromada [pol. Białoruska Włościańsko-Robotnicza Hromada], Běloruská křesťanská demokracie [pol. Białoruska Chrześcijańska Demokracja]) nebo Rusů (Ruské národní sjednocení [pol. Ruskie Narodowe Zjednoczenie]).