Velká Synagoga

Představitelé emancipující se varšavské židovské inteligence si všímali již od konce 50. let 19. století potřeby výstavby nové reformní synagogy. Ludwik Natanson předložil obci takový plán již v roce 1859. Synagoga v ulici Daniłowiczowské byla totiž příliš malá, a nadto, podle asimilované židovské komunity, nedaleké továrenské budovy netvořily pro synagogu důstojné prostředí. Avšak jak z finančních, tak z politických důvodů (po Lednovém povstání nebyly příznivé podmínky pro vznik nové synagogy) byl plán na více než deset let odložen. Koncem roku 1872 byl vyhlášen architektonický návrh nové synagogy, který předpokládal místo pro zhruba 3 000 mužů v přízemí a pro ženy na galeriích, dále pak seminární místnost, předsíň, pódium, na kterém měla stát archa, a také boční místnosti. O rok později bylo v galerii Zachęta zveřejněno 6 návrhů. Přestože v květnu roku 1873 byl určen vítěz soutěže, žádný z plánů nebyl realizován a vypsala se soutěž nová. V listopadu roku 1874 byl přijat návrh Leandra Marconiého, který předpokladal místo pro 2 200 lidí a náklady 165 000 rublů. O dva roky později byl položen zakladní kamen synagogy v ulici Tłomackie.[1] Důvodem tak velkého zpoždění byla slabá reakce členů obce na výzvy ke sbírce peněz na výstavbu. Konečně 26. září roku 1878 byla Velká Synagoga slavnostně otevřena. Úvodní projev prohlásil v polštině rabín Izaak Cylkow.[2] V roce 1909 bylo před synagogou postaveno malé náměstí, obklopené plotem. Přestože Velká synagoga měla impozantní rozlohu a interiéry, byla kritizována a bojkotována chasidy i ortodoxní komunitou. Vysmívali se elegantním pánům v cylindrech, kteří na šabat přijížděli na náměstí před synagogou drožkami nebo auty. Synagoga v ulici Tłomackie sloužila totiž především příznivcům reformního judaismu.

Po vypuknutí druhé světové války začali nacisti synagogu devastovat. Ale dne 20. května 1941 dovolili její otevření a 31. května první bohoslužbu. V březnu roku 1942 byla synagoga opět uzavřena a byl v ní umístěn sklad ukradeného židovského majetku. Dne 16. května 1943 v 20.15 byla z příkazu Jürgena Stroopa synagoga vyhozena do povětří. Dodnes se zachovala pouze budova Judaistické knihovny, v níž má dnes sídlo Židovský historický institut.