Kibuc Grochów

Grochów nelze srovnávat s žádným jiným kibucem, který měl připravovat lidi k vycestování do Izraele. Cítili jsme se výjimečně… Intenzivně jsme se věnovali zemědělským pracem. Pracovali jsme hodně, až do noci, a také jsme tancovali a zpívali… Byli jsme jednou velkou zemědělskou rodinou a všechno v naší rodině se koncentrovalo kolem statku.

V Polsku existovalo mnoho míst, kde se židovská mládež učila obdělávat půdu. Patřil k nim také Grochów u Varšavy, kde se nacházela vzorová židovská kolonie, tedy kvuca (skupina) v plném slova smyslu. Tamní dívky – dcery rabínů a obchodníků – dojily krávy, obdělávaly půdu a mluvily hebrejsky se sefardskou výslovností. Bývalí studenti ješiv orali půdu a seli, a to s velkou vynalézavostí a znalostí zemědělství. Přijížděli sem a žili zde spolu mladí lidé z Haliče, Litvy, Velkopolska a Ukrajiny.

Aby se někdo mohl do kibucu dostat, musel v ulici Aleje Jerozolimskie nasednout do tramvaje číslo 24 a dojet na předposlední zastávku. Vystupovalo se mezi poli a loukami, jen někde byly vidět dřevěné chaty. Pole kibucu se nacházela na pozemcích mezi dnešními ulicemi Grochowskou a Ostrobramskou. Od počátku třicátých let se oficiální sídlo kibucu nacházelo ve Witolińské ulici 43.

Kibuc Grochów se začal organizovat v roce 1919. Vznikl díky iniciativě mládežnické sionistické organizace He-Chaluc. Základním cílem kibucu byla příprava mládeže na emigraci do Palestiny/Izraele. Učilo se zde především obdělávání půdy a dalším profesím, které se považovaly za užitečné při budování nového státu. Kibuc byla společnost v malém. Tímto způsobem se prakticky realizovaly zásady socialismu. Chaluci (průkopníci) měli povinnost se účastnit vzdělávacích kurzů dějin a zeměpisu Izraele a také hebrejské literatury. Nadto se učili i hebrejštinu. Počátky byly velmi skromné: v únoru 1920 dorazila do Grochowa první čtyřčlenná skupina průkopníků. Lidé, kteří tvořili tento kolektiv, pocházeli z velmi různého prostředí. Obvykle byli velmi mladí, mnoho z nich uteklo z domova, aby si mohli splnit sen o emigraci do Palestiny. Ve dvacátých letech v kibucu Grochów bydlelo současně asi dvacet lidí. Obvykle po několika měsících výuky průkopníci a průkopnice emigrovali do Palestiny/Izraele. Počátek třicátých let přinesl velké změny – chudnutí společnosti, rostoucí antisemitismus v Polsku, omezení možnosti emigrace do Palestiny. To všechno způsobilo, že stále více mladých lidí odcházelo do kibucu. Ve třicátých letech na Grochowě bydlelo a pracovalo současně více než sto lidí. Roku 1938 sem přijela skupina německé mládeže – aktivistů sionistických organizací, kteří byli vyhoštěni z Německa. Těsně před vypuknutím druhé světové války měl grochowský kolektiv 200 členů. Za války pracovalo v Grochowě stále několik desítek lidí. V prvních letech působení měl kibuc jen dřevěné hospodářské budovy. Většina lidí bydlela v domech, které si pronajímali v oblasti Grochowa. V roce 1925 byl postaven cihlový chlév a o tři roky později v roce 1928, začala výstavba nového sídla kibucu. Bylo to možné díky podpoře mnohých dárců. Nejvýznamnějším z nich byl známý varšavský židovský filantrop – Henryk Doktorowicz. V roce 1931 se první průkopníci přestěhovali do nové dvojpodlažní budovy. Byly tam dvě ložnice, velká jídelna a společenská místnost. V přístavbách se nacházely pekárny, krejčovská a ševcovská dílna, které vyráběly oblečení a obuv pro členy kibucu. Hospodářské a zemědělské budovy (stáje, chlévy, skleníky) se nacházely na polích poblíž ulice Grochowské. Otevřením nové budovy se bytová situace v kibucu značně zlepšila, ale jen na krátkou dobu. Již v polovině třicátých let nová budova všem průkopníkům nepostačovala. V ložnicích bylo velmi těsno, na jedné posteli spaly dvě až tři osoby.

Hospodářství

Kibuc Grochów byl statek s rozlohou třiceti hektarů. Pěstovalo se zde obilí, květiny a zelenina. Chovaly se krávy, drůbež a vždy zde byli i koně. Počátky zemědělství zde byly však velmi obtížné. Mladí lidé, kteří přicházeli do kibucu neměli o zemědělství vůbec žádné ponětí, také neměli žádné zkušenosti s fyzickou prací. Museli se tak učit z vlastních chyb. Za nedostatek dovedností a vědomostí platili těžkou fyzickou prací a finančními ztrátami. V kibucu byl vždy zaměstnán agronom, tedy člověk se zemědělským vzděláním, který měl průkopníky učit. Využívaly se rovněž zkušenosti místních farmářů. Již v třicátých letech se kibuc Grochów stal prosperujícím a inovativním statkem. Zavedly se moderní metody pěstování i moderní technologie. Rozvoj zemědělské produkce kibucu je zásluhou Arona Kryńského – agronoma zaměstnaného v roce 1931. Vystudoval zemědělskou fakultu a měl velké vědomosti a organizační dovednosti. Způsobil v životě kibucu převrat. Zavedl mnoho inovativních zemědělských řešení, nové druhý plodin, intenzivní pěstování ovoce a zeleniny a také osmihodinový pracovní den. Zelenina, ovoce a květiny vypěstované v kibucu se prodávaly na trzích ve Varšavě. Příjmy, které pocházely z tohoto obchodu, tvořily důležitou část rozpočtu statku. Jednou ročně se organizoval svátek sklizně, během něhož se shromážděným hostům prezentovala místní zemědělská produkce.

Doba rozkvětu

Ve třicátých letech se kibuc Grochów proslavil po celém židovském světě. Mnoho mladých sionistů snilo o tom, že právě zde absolvuje kurz, který je připraví na emigraci do Palestiny. Grochów se od ostatních podobných středisek v Polsku odlišoval tím, že připravoval především na práci v zemědělství. Mnoho bývalých členů kibucu vzpomínalo, že přes těžkou fyzickou práci, velmi špatné ubytovací podmínky, bídu a opakující se antisemitské útoky, v kibucu vládla skvělá atmosféra. Na grochowských polích se podařilo vytvořit jakousi imitaci Izraele. Mladí lidé s velkou vášní obdělávali půdu, povídali si hebrejsky, učili se hebrejskou poezii, vedli mnohahodinové diskuse o politické situaci v Palestině a o tom, jaká by měla být jejich nová vysněná vlast. V celé Varšavě byly slavné páteční a sobotní taneční večírky, během nichž se samozřejmě tancoval izraelský lidový tanec – hora.

V kibucu působila kapela i divadelní kroužek. Obě skupiny vystupovaly a měly úspěch i mimo kibuc. Kibuc Grochów byl pro mnohé mladé lidi první etapou, která je připravovala na emigraci do Palestiny/Izraele. Nejen, že se zde učili praktické profese, ale absolvovali i ideologické vzdělání. Často měl pobyt v Grochowě vliv na jejich pozdější život. Marek Edelman píše, že není náhodou, že vedení povstání ve varšavském ghettu patřilo lidem, kteří se vzdělávali na Grochowě. Mnoho „Grochowanů“ hrálo po odstěhování do Izraele významnou roli v tamním kulturním a sociálním životě. Patřili k nim: Szalom Postolski – skladatel, autor mnohých populárních židovských písní, Izrael Zachari – spisovatel, tlumočník, Eliasz Goldenberg – známý izraelský herec a komik, který své první divadelní zkušenosti získával jako vedoucí divadelního kroužku v kibucu Grochów. Kibuc často navštěvovali známí sionističtí aktivisté. Na počátku třicátých let grochowský statek navštívil Chaim Nachman Bialik – izraelský národní básník. Koncem třicátých let byla hvězdou tanečního večírku v kibucu také Golda Meir – pozdější premiérka Izraele. Na Grochów přijížděly také židovské „celebrity“ z Varšavy, např. Zofia Ołdak – Miss Judea 1929 –, která se v kibucu nechávala fotografovat s krávami.

Ve třicátých letech kibuc Grochów pronajímal své budovy a pole, aby získal další finanční prostředky. Právě proto se v jedné z hospodářských budov vyráběly rohože z rákosí. Majitelem tohoto podniku a speciálního stroje byl člověk jménem Klein. Na grochowských polích postavil Józef Green s hollywoodskou energií filmové městečko a točil zde nejdůležitější hity předválečného kina v jidiš.

Antisemitismus

Všechny pozemky kolem kibucu vlastnili Poláci. Kontakty se sousedy nebyly nejlepší, avšak ve dvacátých letech se s nimi občas spolupracovalo. Členové kibucu využívali jejich zemědělské zkušenosti nebo je v období sklizně zaměstnávali jako pomocnou sílu. Sousedé rádi nakupovali ovoce a zeleninu vypěstované v kibucu.

Již od konce dvacátých let nicméně propukaly stále častější a brutálnější konflikty. Kibuc se stával terčem neustálých chuligánských přepadení. Na Grochowě se rovněž objevily ozbrojené skupiny Národně demokratické strany. Konflikty se nejvýce vyostřily počátkem května 1935, kdy během jednoho z přepadení byla zastřelena členka kibucu – Frida Wołkowyska. Po této vraždě kibuc dostal povolení vlastnit zbraně a začal organizovat kurzy sebeobrany.

Válka

Počátkem druhé světové války začala poslední kapitola dějin kibucu. Statek a budovy byly vybombardovány v září 1939 a průkopníci opustili Grochów spolu s obyvateli Varšavy, kteří byli evakuováni na východ. Pozemek statku byl vypleněn, živý dobytek a zemědělské stroje ukradeny. V roce 1940 se mladí průkopníci vrátili na Grochów, aby statek znovu vybudovali. Obnova Grochowa patřila k hlavním cílům Droru – organizace založené členy He-Chalucu. Organizováním kulturně vzdělávacích akcí se chtělo zabránit demoralizaci židovské společnosti. Ke spolupráci byly pozvány všechny mládežnické sionistické organizace. Počátky byly velmi obtížné, protože celá infrastruktura byla v září zničena. Avšak díky pomoci judenratu, známých a příznivců organizace se konečně podařilo kibuc obnovit. V prvním období okupace měli Němci příznivý vztah k mladým Židům, kteří se zabývali zemědělstvím. Situace se změnila koncem roku 1940, kdy bylo po uzavření ghetta ve Varšavě pro mladé lidi stále obtížnější se na Grochów dostat. V roce 1941 dostal kibuc nového vedoucího – volksdeutsche z poznaňského vojvodství, který v roce 1942 nařídil Židům opustit území statku a vrátit se do ghetta. Za války získala činnost kibucu Grochów nový význam, pro ghetto byly velmi důležité dodávky potravin, které se zde produkovaly. Grochów se stal svébytnou oázou. Lidé, kteří přijížděli na statek z uzavřeného ghetta, se zde cítili jako v jiném světě. Otevřené prostory a čerstvý vzduch jim dávaly pocit svobody a umožňovaly odpočinek. Během čtyřicátých let byl krom toho kibuc důležitým místem pro židovskou konspirační činnost. Na území statku se zastavovaly spojky, které převážely informace a materiály, a také cestovaly mezi nejdůležitějšími městy Generálního gouvernementu. S kibucem Grochów byli za války také spojeni organizátoři konspirace a odbojového hnutí v ghettu. Patřili k nim Mordechaj Anielewicz, Cywia Lubetkin, Icchak Antek Cukierman, kteří řidili ozbrojený odboj během povstání ve varšavském ghettu. Aktivisté organizace Dror do konci války nezapomenuli na bývalý statek na Grochowě. Po porážce povstání se v ghettu část bojovníků po krátkou dobu na grochowských polích ukrývala. V roce 1943 se Icchak Cukierman dostal na Grochów a v ruinách bílé budovy zakopal část archivu Droru, který se bohužel po osvobození Grochowa již nepodařilo najít. V roce 1945 se usilovalo o obnovení kibucu, ale nepodařilo se jej obnovit na bývalém místě. Mladí sionisté se přestěhovali do Slezska, kde vznikl kibuc, který na počest varšavského kibucu dostal název „Grochów“.