Praha
Zobrazit na mapě:
  • 1918-1939
  • 1939-1945
  • 1945-1989
  • Po 1989
minimalizovat/maximalizovatzrušit výběr

Témata

  • Migrace
  • Jazyk
  • Místa paměti
  • Různorodost

Kino Femina

Kino Femina

Femina, Leszno 35 (dnes Solidarności 115)

V roce 1935 se Dawid Bachrach, který bydlel v ulici Smolné 4, rozhodl, že postaví v ulici Leszno 35 moderní budovu určenou pro kino. Je třeba zmínit, že předválečná Varšava se mohla pochlubit větším množstvím kin (70), než kolik jich bylo v hlavním městě v roce 1967.[1] Jerzy S. Majewski uvádí, že nový, sedmipodlažní činžovní dům nahradil starý, s jediným patrem.[2] Podle projektu Juliusze Żurawskiého, architekta ostatních známých varšavských kin jako Axi, Roma a Atlantic, mělo mít kino sál pro 500 diváků. Podobně jako ostatní budovy Żurawskiého i Femina se vyznačovala moderností: „[architektura] lesknoucí chromovanými kovy v části vstupní haly. Zvenku do kina zve velká světelná reklama. Písmena byla roztažená po několika patrech domu.”[3] Kino bylo otevřeno v roce 1938, jak na to poukazuje i samotný název, proslulé bylo lehkým, melodramatickým repertoárem pro ženy. Kinu byla dokonce věnována krátká básnička: „Baba, romans, ckliwa mina, Każdy zgadnie, to Femina[4]” [Ženská, láska, slza v kině. Kdepak je to? Ve Femině. – pozn. překl.]. Po vypuknutí války budova plnila po krátkou dobu funkci německého varieté. V roce 1940 ulice Leszno a spolu s ní i Femina patřily k oblasti nově utvořeného ghetta. Přestože na árijské straně Němci silně omezovali kulturní život, nepodařilo se jim bojkotovat veřejná kina a divadla v ghettu. Bylo to tak, protože tam Němci nezasahovali, aby se udržela iluze jejich normální existence.[5] Proto se ve Femině, která v této době fungovala jakožto divadlo, mohly konat představení, která navazovala na známé kabarety Qui Pro Quo a Morskie Oko. Slavnostní otevření se konalo dne 20. června 1941 a hrála se revue Batalie humoru s texty Jerzého Jurandota. Podle Ruty Sakowské se „Femina stala špičkovým zábavním divadlem”.[6] Poslední premiéra se konala téměř přesně o rok později, byla to opereta Imre Kálmána Bajadera. Po likvidaci ghetta Němci využívali budovu jako sklad. Potom se do Feminy nastěhovalo veřejné varieté Figaro. Budova přetrvala válku a kino se obnovilo v roce 1958. V roce 2013 Femina znovu vešla ve známost, neboť bylo vydáno rozhodnutí o zrušení kina a na jeho místě měl vzniknout potravinářský diskont Biedronka.[7]

Autorem textu je dr. Zuzanna Kołodziejska.

Překlad: Agnieszka Baran

[1] Tomasz Szarota: Okupowanej Warszawy dzień powszedni, Varšava 2010, s. 273.
[2] S. Majewski: Femina. 76 lat historii, „Gazeta Stołeczna” 19. 9. 2014, s. 14.
[3] Ibidem.
[4]Ibidem.
[5] Stojí za to dodat, že známá akce bojkotování nepřinesla očekávaný výsledek a sály kin ve Varšavě za okupace nebyly prázdné. Tomasz Szarota: Okupowanej Warszawy…, s. 271–272.
[6]Ruta Sakowska: Ludzie z dzielnicy zamkniętej, Varšava 1993, s. 126.
[7] Dodnes není tahle situace vyřešena, protože majitel diskontu změnil názor na zachování kina a otevření obchodu. Chtěl však postavit kinosál v patře činžovního domu, a to mu nedovolil restaurátor kulturních památek. Jerzy S. Majewski:Femina…, s. 15.

Související
      Témata

  • 1918-1939
  • 1939-1945
  • Místa paměti
// there must be first row empty (first line is not executed at least Chrome 39) Mapa_Clear(window.markers); window.markers = []; window.mplaces = {}; window.polyline = null; window.countmarks = false; var markerindex = 0; marker = new google.maps.Marker({ position: new google.maps.LatLng(52.241953, 20.994565), map: mkc_map, title: 'Kino Femina', animation: google.maps.Animation.DROP, icon: '/img/ico-point.png' }); google.maps.event.addListener(marker, 'click', function() {Mapa_SetPlace('femina-movie-theater');}); google.maps.event.addListener(marker, 'mouseover', function() { mkc_infowindow.setContent(this.title); mkc_infowindow.open(this.getMap(), this); }); markers[markerindex] = marker; mplaces['femina-movie-theater'] = markerindex++; // rescale Mapa_fitBounds(markers);