Tłomackie 13

K nejdůležitějším adresám na kulturní mapě židovské Varšavy patřilo Tłomackie 13. V březnu roku 1916 zde vznikl Svaz židovských literátů a novinářů[1], jehož sídlo se nacházelo právě na této adrese, a které stálí hosté nazývali „Buda“ [bouda – pozn. překl.]. Zusman Segałowicz, autor románů a povídek v jazyce jidiš, které se staly bestsellery, vzpomínal na „Boudu“: „Tłomackie třináct“ je číslo domu, který se po dvacet let těšil velké popularitě mezi židovskou inteligencí a mládeží, a to nejen z Polska. Sláva „třináctky“ přesahovala hranice státu. „Tłomackie třináct“ stala se všeobecně známou adresou, na kterou někteří posílali dopisy plné blahopřání a někteří dopisy s nadávkami. Pro nás, židovské literáty a novináře byla „Bouda“ nezastupitelná. Bez ní bychom neuměli žít. Její dveře byly vždy otevřené. Tvořilo ji pět pokojů, kuchyň a jedna velká místnost, ve které se konaly různé literární, umělecké a populárně-naučné akce. Zde se pořádaly přednášky, diskutovalo se nejen o knihách, ale i o sociálních otázkách. Ve všech pokojích byl neustalý pohyb. Na přednášky přicházely davy lidí. Stálí hosté často zapomínali, že ve Varšavě existují rovněž kavárny, taneční večírky, divadla a kina[2].

Jak píše Nathan Cohen, na Tłomackém se objevovali nejen členové Svazu, ale také umělci židovských divadel, malíři či vědci, kteří tvořili elitu židovské inteligence. Patřili k nim mj. Majer Bałaban, Jakub Dinezon, Emanuel Ringelblum, Szymon An-Ski, Henryk Ehrlich či nakladatelé židovských časopisů, mj. Šmuel Jackan a bratři Finkelsteinové. Stálými hosty byli rovněž bratři Singerové a legendární Icyk Manger. Na speciálně organizované přednášky přijížděli významní hosté ze zahraničí. Ze vzdálených oblastí sem přijížděli tvůrci, kteří chtěli poznat známé autory a ukázat jim svá díla. Kavárna svazu byla proto nejen místem výměny informací a fám, ale také důležitým kulturním centrem, ve kterém mladí autoři mohli ukázat svou tvorbu a podrobit ji často zničující kritice kolegů spisovatelů. Pozvaní hosté nebo nahodilí návštěvníci si mohli poslechnout avantgardní díla mj. Uriho Cvi Grinberga či Perece Markisze.

Od roku 1926 se na této adrese nacházelo sídlo židovského PEN-Clubu, kterého se stal čestným prezidentem Šolem Aš. Svaz přestal existovat v roce 1939 a mnoho jeho členů nepřežilo vyhlazovací tábor. Budova „Boudy“ rovněž přestala existovat.