Bílá budova v ulici Twardé – centrum židovského života ve Varšavě?

Bílá budova (Biały Budynek) je nenápadný dům s omítkou v ulici Twardé 6. Dnes můžeme na Facebooku najít skupinu, která bojuje za to, aby tento svědek historie varšavských Židů byl zapsán do rejstříku historických památek.

Bílá budova plnila řadu let funkci sídla sociálních organizací židovské obce. Byla také místem, kde se vzhledem ke své lokalitě hned vedle synagogy Nożykových po válce začal obnovovat život této komunity, mj. Židovská komunita, která přežila Holocaust, postupně ubývala, až do 80. let. 20. století. Teprve v následujících desetiletích bylo možné její obnovení, a to díky politickým a sociálním změnám. Právě zde, a nadto i v budově synagogy na ulici Twardé, se odehrával kulturní a sociální život varšavské židovské komunity, jak v prvních poválečných letech, tak dnes.

Do nedávné doby existoval názor, že Bílá budova pochází z druhé poloviny 19. století, ale nejnovější architektonické výzkumy prokazují, že východní strana sklepů byla postavena již v 18. století. Na plánech města bylo možné sledovat, jakým způsobem byla budova přestavována a jakým změnám podléhalo její okolí. Již v roce 1832 se zde nacházela lázeň, včetně rituální mikve pro ženy. Tehdejší budova měla jen jedno patro a teprve v polovině 40. let 19. století získala impozantnější formu. Během následujících desetiletí byla mnohokrát přestavována.

Kolem roku 1838 měla většina lidí, kteří bydleli v tomto domě a v jeho okolí, židovský původ. Předpokládá se, že Grzybów byl, hned po městské části Nalewki, druhou největší židovskou městskou částí Varšavy. Stalo se tak ještě v 19. století, a to následkem zavedení předpisů, které omezovaly práva Židů k volbě svého bydliště. V městské části Grzybów bylo možné potkat ortodoxní Židy, ještě ortodoxnější chasidy ale i křesťany. V blízkém sousedství se v činžovních domech nacházely tajné chasidské modlitebny, synagogy a nad náměstím dominantní katolický kostel Všech svatých. Zde se nacházela sídla mnohých židovských institucí, mj. od roku 1892 Správa varšavské obce starozákonních (Warszawska Gmina Starozakonnych), od roku 1901 židovská náboženská škola či synagoga Sardynera v ulici Twardé 4. Podobná situace byla i s pozemky v ulici Twardé 6, kde se dnes nachází jak Bílá budova, tak sousední budova Synagogy manželů Nożyků, která byla otevřena dne 12. května 1902.

V Bílé budově v meziválečném období bydleli především nájemníci, ale v roce 1929 v přistavěném druhém patře a také ve dvou místnostech v přízemí byla organizována ambulance. Budova na Twardé 6 se v roce 1940 ocitla v malém ghettu, kde mohla ambulance pokračovat ve své činnosti až do roku 1942, kdy se konala velká likvidační akce. Po válce Bílá budova patřila jen k několika zachráněným domům z bývalého ghetta v dřívější židovské čtvrti.

Díky sousedství se synagogou, která začala působit těsně po válce, se stala centrem židovského života. Právě sem přijížděli Židé, kteří přežili Holocaust a potřební zde mohli najít nocleh.

Mnoho let byla Bílá budova sídlem pracovního družstva ORT (Organizace rozvoje průmyslové a řemeslnické tvorby židovského obyvatelstva v Polsku – Organizacji Rozwoju Twórczości Przemysłowej Rzemieślniczej i Rolniczej wśród Ludności Żydowskiej w Polsce).

Když byla synagoga v letech 1968–1983 zavřena, nacházela se v jedné z místností modlitebna pro varšavskou obec, toho času v útlumu.

Budova prošla rekonstrukcí v 60. letech a také v roce 1994. Druhá rekonstrukce úplně změnila její vnější vzhled a znamenala mnoho necitlivých zásahů. Během prací byly pod podlahou nalezeny ukryté dokumenty. Bylo jich více než 180. Patřily rodině Melchiorů (Milechjarů) a jejich sousedovi, Mojżeszi Bursztynovi. Více než polovina pochází z meziválečného období, část dokladů z období ghetta, ale jsou zde i dokumenty z roku 1946. Je možné, že dokumenty byly použity jako izolační vrstva pod dřevěnou podlahou, díky čemuž se zachovaly v dobrém stavu dodnes.

Bílá budova byla také místem, kam v 90. letech a později přicházeli lidé hledat své židovské kořeny, chtěli se o nich dozvědět více a poznat židovskou komunitu. Někteří dokonce tvrdí, že se právě zde obnovila varšavská židovská komunita. Konaly se zde akce, oslavy, přednášky, modlitby. V posledních letech měly v Bílé budově sídla: Beiteinu – centrum seniora, Vzdělávací centrum Mojżesze Schorra, Svaz židovských náboženských obcí v Polsku, „Midrasz“ – měsíčník o židovské kultuře, Spojený americko-židovský rozdělovací výbor (American Jewish Joint Distribution Committee, zkráceně – Joint), Nadace Połączony S. Laudera, košer kuchyň a jídelna, mládežnické a studentské kluby a sdružení, Sdružení Drugie Pokolenie (Druhá generace), Výbor sociální pomoci, Sdružení válečných veteránů a obětí druhé světové války a Nadace ochrany židovského dědictví v Polsku.

Kvůli nedostatku místa a také vzhledem k stále se zvětšující komunitě se už do Bílé budovy nějaký čas nevejdou všechny organizace, proto se mnohé z nich přestěhovaly do nových lokalit. Takže v dnešní době varšavský židovský život již nemá centrum v ulici Twardé. Na nových místech působí mj. Centrum židovské společnosti JCC (Centrum Społeczności Żydowskiej JCC) v ulici Chmielné, či Ec Chaim (reformovaná obec, která má své sídlo na třídě Aleje Jerozolimskie).

Několik let trvaly diskuse, zda by nemělo okolí Grzybowského náměstí ve Varšavě, ke kterému patří i adresa Twarda 6, zůstat beze změn. Jednalo by se o snahu zachovat, v rámci možností, dřívější územní plán včetně budov, které nezničila válka, a to i kdyby byly ve špatném stavu. Objevila se otázka, jakým způsobem můžeme tyto památky zařadit do moderní městské infrastruktury a zda je to vůbec možné. A pokud ano, tak za jakým účelem? Kdo by měl Bílou budovu využívat, pokud je stále méně vyhovující i pro samotnou židovskou komunitu?

I přes značnou devastaci originálních interiérů z 90. let označil památkář pravé schodiště za nejvzácnější část, která má historickou hodnotu a stojí za zachování. Na něm jsou vidět nad vchodem do bývalé ambulance informativní nápisy v polštině, hebrejštině a jidiš. Ukázalo se, že díky těmto nápisům má historickou hodnotu pouze schodiště.

Na stěně levého schodiště se nachází mramorová cedule s nápisem: „Zdi této budovy jsou pozůstatkem bývalé Židovské náboženské obce ve Varšavě, byly zachráněny z válečného požáru v letech zkázy 1940–1945. Byly rekonstruovány s Boží pomocí Organizačním výborem židovských náboženských kongregací v Polsku, za významné podpory organizace Joint. Budova byla věnována a předána k užívání jakožto sídlo Organizačního výboru židovských náboženských kongregací v Polsku v květnu 1948, v roce vzniku státu Izrael.“ Další, větší část budovy byla zhodnocena jako historicky bezvýznamná, vzhledem k velmi špatnému technickému stavu.

Budova v ulici Twardé patří k pozůstatkům ghetta, židovské Varšavy, tedy k budovám předválečné architektury, která se postupně ničí, je bourána a mizí z městského prostoru. Hodnota takových objektů je velká, protože se jedná o pozůstatky dřívějšího světa předválečné Varšavy a ulic židovského ghetta. Tahle místa právě navštěvují turisté z celého světa. Přijíždějí sem také potomci varšavských Židů, znalci architektury, dějin židovské kultury, památkáři a nadšenci. Samotní obyvatelé Varšavy navštěvují staré budovy s knižními průvodci v rukou nebo v rámci organizovaných prohlídek.

Přes velký zájem o pozůstalosti z centra Varšavy, procházejí tyto pozemky největšími změnami a postupně se stávají moderním srdcem hlavního města. Pozůstatky nicméně stále mizí. V dnešní době ve Varšavě přetrvává diskuse o dalším osudu takových budov. Nechat jen některé z nich jako memento? Nebo před stavebními společnostmi zachránit všechno, co lze ještě zachovat?

Každoročně je těchto budov méně, a přesto zájem o ně neslábne – ba naopak. Bílá budova v sousedství synagogy neztrácí na popularitě, a to zvláště mezi zahraničními návštěvníky, pro které je cílem daleké cesty mnohdy jen dotek cihly, stěny, zdi či něčeho autentického.