Literární noviny

Na mapě předválečné Varšavy byla adresa Złota 8 velmi důležitým místem. Právě tam, v činžovním domě, který patřil šéfredaktoru Mieczysławu Grydzewskému, se nacházela redakce časopisu „Wiadomości Literackie“ [Literární noviny - pozn. překl.], který patřil k nejpopulárnějším polským týdeníkům. První číslo s datem 6. ledna vyšlo v roce 1924 a poslední s datem 3. září 1939 těsně před vypuknutím druhé světové války.[1] Aby oslovil širokou veřejnost, vyhlašoval redaktor různé plebiscity a soutěže s cenami.[2] Důsledně se také vyhýbal jednoznačnému politickému prohlášení. „Wiadomości“ se ozvaly a připojily k protestujícím proti skupině Piłsudského[3] teprve během tzv. brzeské akce, když v září 1930 byli zatčeni polští a ukrajinští poslanci a do prosince bylo skoncováno s opozicí. Týdeník sice představoval postoje blížší levé než pravé straně politické scény, ale distancoval se od té doby od autoritářské vlády Sanace.

K úspěchu týdeníku přispělo rovněž to, že se Grydzewskému podařilo získat ke spolupráci špičkové fejetonisty (mj. Mariu Pawlikowskou-Jasnorzewskou, Jana Lechoně, Jarosława Iwaszkiewicze, Józefa Wittlina, Kazimierze Wierzyńského, Ksawereho Pruszyńského). Avšak největší účast na tomto úspěchu měli tři novináři. Jedná se o Juliana Tuwima, Antoniého Słonimského a Tadeusze Boy-Żeleńského, kteří podle běžného mínění tvořili charakter časopisu „Wiadomości Literackie“.[4] Čtenáři je oceňovali nejen za vysokou věcnou úroveň textů, ale také za rázný a důvtipný styl.[5] Pro samotné autory nebyla však spolupráce s týdeníkem snadná. Irena Krzywicka zmiňovala, že „Grydzewski s velkou oblibou umísťoval hned vedle článku jednoho ze svých spolupracovníků text jeho úhlavního nepřítele, jenž byl často velmi urážlivý a útočný.“[6] Vzhledem k židovskému původu šéfredaktora a mnohých spolupracovníků antisemité často pojmenovávali týdeník „Jadąmośki Literackie“ [Nepřeložitelná slovní hříčka která napodobuje titul časopisu, doslova: jedou literární Židy – pozn. překl.]. Rovněž židovský tisk považoval „Wiadomości“ za časopis na hranici polského a židovského světa, který by mohl polskému čtenáři ukázat literaturu jidiš.[7]