V okruhu časopisu „Nasz Przegląd“ [„Náš přehled“ – pozn. překl.]

1. Polsko-židovský tisk ve Varšavě meziválečného období

Po několik desetiletí varšavský polsko-židovský tisk (tedy židovský tisk psaný v polštině) zažíval stagnaci. Čtenáři měli k dispozici prakticky jen jediný titul, tedy časopis „Izraelita“ (1866–1915). Situace se změnila v meziválečném dvacetiletí, kdy se začaly rapidně objevovat nové časopisy: „Tygodnik Żydowski“ [„Židovský týdeník“ – pozn. překl.], „Tygodnik Nowy“ [„Nový týdeník“ – pozn. překl.], „Nasz Kurier“ [„Náš kurýr“ – pozn. překl.], „Opinia“ [„Postoj“ – pozn. překl.], „Nowiny Codzienne“ [„Denní zprávy“ – pozn. překl.], „Nowy Głos“ [„Nový hlas“ – pozn. překl.], „Ewa“ [„Eva“ – pozn. překl.], „Lektura“ [„Četba“ – pozn. překl.] a mnoho dalších. Většina časopisů neměla ale dlouhé životnosti. Vzhledem k finančním problémům nakladatelů, nedostatku zájmu čtenářů, velké konkurenci na nakladatelském trhu i kvůli problémům s cenzurou nebyly některé tituly schopny se na trhu udržet déle než jeden rok. Pouze dva deníky dokázaly udržet svou pozici, a tak se stát nejčtenějšími novinami jak mezi Židy, tak i Poláky. Mnoho informací z nich čerpali například antisemitští novináři, kteří neznali žádné židovské jazyky, a tudíž se museli spolehnout na zdroje z polsky psaného tisku.

Nejsilnější pozici na polsko-židovském tiskovém trhu měl určitě „Nasz Przegląd“ [„Náš přehled“ – pozn. překl.], se kterým udržoval krok časopis „5-ta Rano“ [„V pět ráno“ – pozn. překl.] (1931–1939). Podle různých statistik tyto dva tituly kupovalo přibližně 40 000–50 000 čtenářů. Jednalo se o významný počet, srovnatelný s počtem čtenářů nejpopulárnějšího deníku, psaného v jidiš „Hajnt“ [„Dnes“ – pozn. překl.].

Je třeba dodat, že meziválečný polsko-židovský tisk měl zpravidla prosionistickou orientaci. Jeho tvůrci podporovali obnovu státu Izrael, emigraci Židů do Palestiny a také obnovu hebrejštiny jako sekulárního jazyka. Nadto sdělovali čtenářům nejnovější a nejdůležitější informace o životě Židů v Polsku i v zahraničí. „Nasz Przegląd“ a „5-ta Rano“ byly místem diskusí nejen o politických a sociálních tématech, ale také kultuře, včetně literatury. Najdete v nich texty nejdůležitějších polsko-židovských autorů, překlady děl z hebrejštiny a jidiš a také senzační, mrazivé zprávy ze života meziválečné Varšavy, které vycházely v románech na pokračování. Eugenia Prokop-Janiec napsala: „Denní tisk patřil k nejdůležitějším institucím meziválečné židovské kultury psané v polštině,“ proto stojí za to se podívat do deníku, který zastával významnou úlohu v židovském každodenním životě před rokem 1939.

2. „Nasz Przegląd“ (1923–1939)

Počátky časopisu „Nasz Przegląd“ je třeba hledat v časopisech „Nasz Kurier“ (1920–1923) a „Kurier Nowy“ (1919–1920), který byl zakázán rozhodnutím Krajského soudu ve Varšavě za „řadu nekompromisních članků o alarmujících a dramatických protižidovských událostech“. V obou magazínech, kde stál v čele Szaja Lebenbaum, publikovali své texty pozdější novináři, kteří tvořili redakční radu časopisu „Nasz Przegląd“: Jakub Appenszlak a Saul Wagman. Do „velké trojky“ patřil také Natan Szwalbe.

Deník můžeme charakterizovat jako politický a informační, přičemž tématické okruhy, které se v něm vyskytovaly, byly mnohem širší. Teoreticky byl „Nasz Przegląd“ nestranným a apolitickým mediem, ve skutečnosti však podporoval sionistické hnutí, zvláště frakci Et Livnot. Fundamentální roli v časopise hrála publicistika, díla Bernarda Singera, Apolinareho Hartglase a výše zmíněných Appenszlaka a Szwalbeho, které se těšily neustálé popularitě a byly široce komentovány jak v židovském, tak v polském prostředí. Zmínit můžeme, že Antoni Słonimski na ně pravidelně odkazoval ve svých fejetonech „Kroniki Tygodniowe“ [„Týdenní kroniky“ – pozn. překl.].

Mezi spolupracovníky deníku patřily významné osobnosti židovské inteligence, špičkoví polsko-židovští a v jidiš tvořící autoři a také politici a sociální aktivisté, mj. profesor Majer Bałaban, Efraim Kaganowski, Zusman Segałowicz, Maurycy Szymel, Władysław Szlengl, Leon Finkelstein, Paulina Appenszlak či Wilhelm Fallek.

Podobně jako ostatní tehdejší polsko-židovské časopisy, měl deník stálé rubriky věnované akademickému životu, hospodářství, rozhlasu, kultuře (literatuře) a sportu. Pozoruhodná je také příloha pro děti „Mały Przegląd“ [1] [„Malý přehled“] (1926–1939), založená a vedená Januszem Korczakem, který spolu se Stefaniou Wilczyńskou a Jerzym Abramowem dohlížel na její vydávání. O její jedinečnosti svědčí i to, že byla většina textů psána mladými čtenáři, kteří měli značný vliv na charakter přílohy.

3. Jakub a Paulina Appenszlakové

Manželé Appenszlakovi hráli v polsko-židovské kultuře významnou roli. Prvním časopisem, do kterého psali, byl „Tygodnik Nowy“ (1919), ve kterém publikovali krátké fejetony pod pseudonymem „Pierrot“ a „Colombina“. Paulina, ještě jako Pola Jamajkówna, zde vydávala také vlastní poezii a literární překlady, hlavně z němčiny.

Jakub Appenszlak byl nejen známý publicista a fejetonista, ale zabýval se také literární a divadelní kritikou, napsal román „Piętra“ [„Patra“ – pozn. překl.], „Dom na Bielańskiej“ [„Dům na Bielańské“ – pozn. překl.], publikoval v polském a polsko-židovském tisku svou poezii. Podobně jako jeho manželka byl také mj. překladatelem „Deníků“ Theodora Herzla, „Ksovim fun a komi-vojažer“ [„Zápisky podomního obchodníka“ – pozn. překl.”] Šoloma Alejchema a také „Motke Ganev“ Šaloma Aše.

Životním dílem Appenszlaka byl však bez pochyby „Nasz Przegląd“. Jeho manželka začala vydávat časopis „Ewa“. Byl to první a jediný v polštině psaný časopis pro židovské ženy, který se stal prostorem diskusí o veškerých záležitostech žen. Velmi upřímným a odvážným způsobem se zde pojednávalo o tématech, jako je manželství, rozvody, potraty a antikoncepce. Tuto roli mu přiřadila redakce: „Svatým posláním časopisu pro ženy je vyvést své sestry z klamu, jenž je následkem nesprávného vychování, probudit je, využít jejich energii k uskutečnění národního, sociálního a přirozeného ideálu, kterou dosud rozptylovaly kvůli bezvýznamným věcem.“ „Ewa“[2], podobně jako „Nasz Przegląd“, byla orientována na sionismus, v jejích rubrikách však nenajdeme politické texty, nýbrž sociální a feministické.

Manželství Appenszlaků nebylo úspěšné. Pár žil odděleně a Paulina nemohla od manžela získat souhlas k rozvodu. V roce 1939 přes Rumunsko opustila Polsko a usadila se v Palestině. Appenszlaková žila v neformálním vztahu se Zygmuntem Fogielem, sportovním novinářem časopisu „Nasz Przegląd“, který se pravděpodobně po smrti Appenszlaka stal jejím druhým manželem. V Izraeli pracovala v redakcích časopisů pro ženy, což jí však nevyhovovalo. Zemřela v roce 1976.

V roce 1949 se Appenszlakům stala tragédie. V nekrologu publikovaném Jakubem v časopise „Nasza Trybuna“ [„Naše tribuna“ – pozn. překl.] se můžeme dočíst: „V sobotu, dne 14. května 1949, padl v Izraeli na dobrovolné hlídce můj jediný syn B. P. Henryk Appenszlak, poručík izraelské armády, absolvent Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, magistr chemie.“

Jakub Appenszlak, který v roce 1939 jel na krátkou návštěvu do USA, se už do Polska nikdy nevrátil. Usadil se v New Yorku, kde vydával časopis „Nasza Trybuna“ a snažil se o dokumentaci zločinu Němců proti židovské inteligenci. Zemřel v roce 1950. Jeho pozůstalost je uchovávána v Institutu YIVO v New Yorku.